Svět touží zahynout ve velkolepé katastrofě. V bouračce kabrioletu, ve velkých událostech, slavných příbězích zapsaných v knihách s pevnou vazbou. Někteří ale na velikášství kašlou. Nechtějí do kabrioletů ani pevných vazeb, je jim to jedno a možná je jim z toho všeho na nic. 
Skládají se jen z dobře vybraných a vážených slov, třeba jen na pár stránek. Namísto katastrofy bída, namísto slávy slova, která mohla skutečně zaznít, slova o lásce, která je cítit a dráždí sliznici. 
A přece budete chtít ještě; víc špíny, víc úzkosti, další marnost. Ale ona vám nedá. Naschvál.

The world longs to perish in a spectacular catastrophe. In a convertible crash, in great events, in famous stories written in hardcover books. But some people don't care about greatness. They don't want to get into convertibles or hardbacks, they don't care, and maybe they don't give a damn. 
They just consist of well-chosen and well-respected words, even if only for a few pages. Instead of catastrophe, misery, instead of glory, words that could have actually been spoken, words of love that can be felt and that tease the mucous membrane. 
And yet you want more; more filth, more anguish, more futility. But she will not give you. On purpose.