Neúplný atlas regenerace se snaží nastínit možné únikové cesty ze souběhu krizí, které doprovázejí konec holocénu a vstup do epochy antropocénu. Celá řada dříve samozřejmých pojmů, hodnot a opor, na něž jsme byli zvyklí se v životě spoléhat, se proměňuje či přímo hroutí. Radikální a akcelerující změny, jichž jsme zároveň původci, svědky, pachateli i oběťmi, přinášejí nové problémy. Jsou to problémy spojené s vytěžováním biosféry a ztrátou biodiverzity, destabilizací klimatu, globální ekonomikou závislou na fosilních palivech a hospodářském růstu, korporátní konzumní propagandou, extrémní společenskou nerovností, penetrací digitálních platforem do všech oblastí života a všudypřítomnou měkkou manipulací, s krizí subjektivity i společných hodnot. Vyhrocený produktivismus a tlak na disciplínu, těžbu a efektivitu nás dovedl do stavu osobního, společenského a planetárního vyčerpání. Vzniká tak nutnost najít nové formulace řešení těchto nových problémů. Věříme, že hledání adekvátních forem regenerace, obnovy a odpočinku se musí stát jednou z nejdůležitějších os politického života 21. století. Pokud po únavě nenastane odpočinek a regenerace, přichází ireverzibilní prudký přechod do jiného stavu. Jinými slovy zhroucení.