Kniha ukazuje, že všechny typy truchlení jsou správné, ať už pláčeme ve veřejné dopravě, nebo jen tajně do polštáře, mluvíme o prožitém traumatu s každým na potkání, nebo se tváříme, že se nás vůbec nedotklo, jsme naštvaní na celý svět, nebo se po hlavě vrhneme do zachraňování planety. Autorky neradí, co byste měli či neměli dělat. Vyprávějí příběhy své i jiných, nabízejí možné cesty. Používají k tomu současný jazyk a formu – obrázky, náčrty, šipky a bubliny, citáty, checklisty a příběhy. Úsporný text je psaný odlehčeně a s humorem, nemoralizuje a nevnucuje, ale hladí po duši a uklidňuje. Ukazuje, že cokoliv prožíváme je v pořádku, a vybízí k vyhledání pomoci, pokud pocity přerostou přes hlavu.

The book shows that all types of grieving are right, whether we cry on public transport or just secretly into a pillow, talk about the trauma we've experienced with everyone we meet, or pretend it hasn't touched us at all, get angry at the whole world, or throw ourselves headlong into saving the planet. The authors do not advise what you should or should not do. They tell their own and others' stories, offering possible paths. They use contemporary language and form to do so - pictures, sketches, arrows and bubbles, quotes, checklists and stories. The spare text is written in a light-hearted and humorous way, not moralising or imposing, but stroking the soul and soothing. It shows that whatever we are experiencing is okay, and encourages seeking help when feelings go over our heads.