Na rozdíl od současné české společnosti, která je do velké míry ateistická, v různých náboženských kulturách a etnických skupinách má umírání a smrt své pevné místo. Po staletí udržované tradice a zvyky hrají důležitou roli v procesu péče o nemocné, umírání, pohřbívání, truchlení, péče o pozůstalé i o komunitu. Usnadňují nám orientovat se v těžkých časech, dávají pevný návod na to, jak postupovat, co neopomenout a jak být nablízku. Pro každou kulturu jsou typické určité tradice a rituály, přesto se velmi úzce prolínají. Možná bychom se jimi mohli nechat inspirovat a zařadit zvyky, které jsme dávno vytěsnili, zpět do našich životů.

Unlike contemporary Czech society, which is largely atheistic, dying and death have a firm place in various religious cultures and ethnic groups. Traditions and customs, maintained over centuries, play an important role in the process of caring for the sick, dying, burying, mourning, caring for the bereaved and caring for the community. They make it easier to navigate through difficult times, giving us a solid guide to what to do, what not to forget and how to be around. Certain traditions and rituals are typical of each culture, yet they are very closely intertwined. Perhaps we can be inspired by them and incorporate customs we have long since displaced back into our lives.