Kniha Umění a emancipace je v českém prostředí prvním uceleným pokusem vyrovnat se s odkazem významného polského intelektuála, jehož myšlenky zůstávají podnětné nejen na poli dějin moderního a současného umění.

Piotr Piotrowski (1952—2015) se stal celosvětově uznávaným teoretikem díky své koncepci horizontálních – tedy nehierarchicky pojatých – dějin umění, inspirovaných marxistickou a feministickou tradicí. Předkládaný výbor obsahuje texty z let 1998 až 2013; jde jak o samostatně publikované studie, tak o kapitoly z několika Piotrowského knih.

Autor v nich tematizuje mocenské, zejména geopolitické vztahy, v nichž umění vzniká a v nichž se píší i jeho dějiny. Odmítá nekritické přejímání západní perspektivy, ať již ve vztahu k bývalému sovětskému bloku, nebo dalším světovým periferiím a marginalizovaným kulturám. V té souvislosti se věnuje také otázkám postkoloniálních studií a zpochybňuje jejich aplikaci na situaci postkomunistických zemí.

Dalším tématem knihy je idea kritického muzea, kterou Piotrowski důsledně zastával i ve svém veřejném působení, kde narážela na požadavky konzervativní politiky. Výbor je doplněn dvěma rozhovory a úvodem od Agaty Jakubowske a Magdaleny Radomske, které dnes v díle svého učitele pokračují.