Silná autobiografická výpověď Romana Szpuka, básníka, meteorologa, jednoho ze samotářů z knihy Raději zešílet v divočině. Soubor veršů, které autor vytvářel během třinácti plodných let, je doprovázen vlastními ilustracemi, malovanými přírodním uhlem. Celkem 11 oddílů odhaluje intenzivní básníkova životní období, čjež jsou ve většině básní inspirované Šumavou. Podobně jako u většiny Szpukových děl i zde platí, že se s touto knihou budete muset vyrovnat. Vstupujete totiž někomu do duše. Najednou dýcháte chladný šumavský vzduch, vydechujete páru, došlapujete mezi byliny, z nichž každá nese jméno, hledíte na vrchy, jež básník umí pojmenovat česky, německy i lokálním slangem, ocitnete se uprostřed milostného poryvu i ve vánici, anebo jen v přítomném okamžiku bezelstně vnímáte přírodu a život kolem. Někdy si po třetím čtení řeknete: „Heuréka, přišel jsem na to!“ a jindy hned na první dotek verše víte: „Ano, je to silné a přesné.“