Postdomesticus je vizuální esejí na téma co bude až nebudem my. Návrat domácích zvířat do své opravdové, dávno zapomenuté domoviny. Protimluvící si slovní spojení domácí-zvíře. 
Vzpomínky na z tepla pozorovaný život tam za okny, pravidelný přísun potravy beze snahy, soužití s jiným než vlastním živočišným druhem, konzervičky s paštikou z tuňáka s tekutým středem, škrabadla, kočkolit. Svět, ve kterém už páníčci nejsou, avšak jsme se toho od nich mnoho naučili a tiše odpozorovali. Z vratkého života ve volné přírodě jsme to dotáhli až na gauč nejinteligentnější bytosti této planety, teď je čas začít znovu, postavit se opět na vlastní nohy, a to od píky.

Maxmilian Aaron Mootz (*1995) studuje od roku 2019 na Akademii výtvarných umění v Praze u Vladimíra Skrepla a Milana Mikuláštíka. Jeho hlavním zájmem je malba, intervence ve veřejném prostoru, guerillové výstavy, konceptuální instalace a invence. Ve své tvorbě používá přímou barevnost, analytický přístup k všedním prvkům městského života a intuitivní gesta.