Jan Poupě si na poli českého výtvarného umění vybudoval stabilní pozici zejména díky geometrizované formě tradiční olejomalby. Tento rámec je však autor schopen uceleně překračovat, a to díky své intenzivní potřebě uměleckého experimentu, který stojí na začátku veškerých jeho projektů. Exaktní uchopení problematiky zkoumaných témat Jan velice často transformuje do konstrukční sochařské disciplíny, vědeckého pokusu, nebo zcela nových forem uměleckých experimentů. V tvorbě Jana Poupěte dominují zejména dvě témata, kterým se dlouhodobě věnuje a podrobuje je koncepční analýze: tím prvním je problematika fyzikálního jevu proudění, tím druhým fenomén reprezentace krajiny. Výstava Neuralscape připravená pro galerii Telegraph se věnuje zejména tématu druhému, tedy způsobu rozumění krajině, její zpětné interpretaci a jejímu vnímání.
Způsob reprezentace krajiny Jana Poupěte není ani mimetický, ani čistě abstrahující. Jedná se více o mentální dekonstrukci vnímání prostoru, která je následně přenesena na malířské plátno. Nástroje chápání prostoru, jako je perspektiva či měřítko, autor imaginativně ohýbá, rozkládá na prvočinitele, aby z nich následně vystavěl krajinu novou. V neuronové síti lidského mozku se nachází nekonečné množství spojení a proměnných, jak vytvářet nové interakce. K této mentální nekonečnosti poukazuje i tvorba Jana Poupěte, kterou prezentuje pomocí malířské, experimentální i site-specific umělecké disciplíny.