Před sto lety bylo dominantní silou evropského malířství to německé, zejména německý expresionismus. Zářivé barvy, lámané a zkreslené tvary zpochybňující přetrvávající konzervatismus – snad tak by se dal popsat směr, který znamenal přelomovou etapu nejen pro evropské, ale i světové malířství.

Dvě světové války, po nichž následovala studená válka a dramatické geopolitické rozdělení na Východ a Západ, nadvládu evropského malířství v podstatě ukončily. Svět umění byl během minulého století rozdělen na dva protikladné břehy – na jednom se rozvíjely formy abstraktního umění a na druhém socialistický realismus, figurální malba a tradice ateliérové výuky. Po roce 1990 ovšem přišel zlom a nová generace německých umělců, především malířů „lipské školy“, měla najednou možnost zažít oba světy. Tato generace umělců se v současném světě umění prosadila nejen na poli německém a evropském, ale i celosvětovém a probudila tak nový zájem o figurální malbu.

Je tedy nejvyšší čas prozkoumat, jak vypadá německé malířství dnes, sto let po jeho posledním rozmachu, kdy byl německý expresionismus jedním z nejdůležitějších směrů moderny. Výstava German Painting Now se zaměřuje na některé z nejvýznamnějších současných německých malířů. Na ty, kteří byli označeni za členy „lipské školy”, i ty, kteří přišli později nebo působili mimo sféru jejího vlivu.