Obrazy Laury Limbourg zpřítomňují silnou osobní zkušenost, v niž se proměnil šok z fenoménu otevřené sexuální turistiky, na který narazila při svém cestování po jihovýchodní Asii, především v Thajsku. Sama autorka hovoří o společenských kontrastech, jež jsou pro Evropana nejen šokující, ale i těžko pochopitelné. V zemích se silnou budhistickou tradicí se nachází důsledně pěstovaná náboženská úcta hned vedle totální lidské bídy, vykupované mimo jiné otroctvím prostituce, nad nímž místní úřady z ekonomických důvodů přivírají oči. Silné lokální tradiční kultury a podmanivá příroda jsou tu prostupovány devalvací lidského života a jeho smyslu. Organizovaný zločin jako by byl zapouzdřen do systému nabízených služeb a maskován turisticky přijatelnými a zdánlivě neškodnými formami nabídky a poptávky. Lidská bída je tu návštěvníkům z bohatých zemí prodávána jako suvenýr.
Laura Limbourg si vytvořila svébytný „jazyk vyprávění“, v němž rafinovaně kombinuje atributy a symboly tradičních asijských kultur s odkazy na vizuální svět reklamy, propagace, marketingu a kýče. Sjednocuje je způsobem „rychlé“ malby, jejíž stylizační předobrazy čerpá z rychlých cestovních skic a akvarelových poznámek. Z původních cestovních či deníkových záznamů vznikaly po návratu větší a velké obrazy. Asie rozsvítila autorčinu paletu, která předtím byla spíše monochromaticky temná a obrazy více popisné. Nezanedbatelný není ani vliv klasických tušových technik či malby na porcelán spojených s regionem východní Asie. Technika akvarelu inspirovala autorku k uvolnění rukopisu, k tvarové redukci a k specifické „lehkosti“ malování v transparentních vrstvách a zářivé barevnosti, pro které hledala možnost měřítkových zvětšení. Předností a rozpoznatelnou kvalitou obrazů Laury Limbourg je velkorysá expresivní zkratka, která udržuje sdělované emoce přesně v té živosti a bezprostřednosti, v níž mimovolně vznikají.